Stříbro? Je to smutné, udělali jsme maximum, cítí Vlach. Finále rozhodlo zdraví

Hlavní trenér vsetínské juniorky Rostislav Vlach | Foto: Kateřina Kundertová, piratichomutov.cz

Valaši před sezonou vyhlašovali jako cíl postup do juniorské extraligy. Nakonec skončili těsně pod vrcholem, i když ve finále byli od vysněného poháru hodně daleko. Slavii ve třech zápasech podlehli jednoznačně, s odstupem času budou ale podle hlavního trenéra Rostislava Vlacha vnímat výkony i umístění jako velmi dobré.

Ve finále jste nestačili na Slavii 0:3 na zápasy. Jak to po zápase vypadalo v kabině?
Ve finále je druhé místo vždycky smutné, protože přece jenom první místo je první místo. Nebyli zklamaní jen trenéři, ale byli zklamaní i hráči. Myslím si ale, že když se na to podíváme potom s odstupem času, tak naše výkony i umístění budeme vnímat jako velmi dobré. Víme, že jsme udělali maximum.

Ovšem cíle v podobě extraligy jste nedosáhli...
Šance vyhrát a vybojovat extraligu je tu vždycky. Měli jsme ambice postoupit, měli jsme na to vhodné typy hráčů, kteří chtěli spolupracovat s trenéry, chtěli naslouchat tomu, co říkáme. Po této stránce si nemůžeme stěžovat. Byli vstřícní, trénovali dobře a ve všech zápasech podávali maximální výkony.

„Samozřejmě ti, co přicházeli vyléčení, tak měli tréninkový i zápasový hendikep, což se projevilo.“

Co tedy chybělo?
Já říkám, že poslední krok je vždycky nejtěžší. My jsme právě v tom posledním kroku neměli připravené hráče, a to z hlediska zdravotního. Myslím si, že pokud bychom byli zdraví, tak to finále vypadá jinak. Neříkám, že bychom jasně vyhráli, ale určitě bychom na Slavii měli, potrápili bychom ji a zápasy by byly vyrovnanější.

Jak to tedy vlastně bylo se skladbou kádru během finále, potažmo celého play off?
My jsme s problémem nemoci začali bojovat už v zápasech s Chomutovem, kdy jsme poslední tři zápasy hráli v režimu střídání zdravých a nemocných hráčů. Vyvrcholilo to teď ve finálových zápasech, kdy nemoc postihla už téměř celé mužstvo. A samozřejmě ti, co přicházeli vyléčení, tak měli tréninkový i zápasový hendikep, což se projevilo. Bylo vidět, že kluci nemají sílu v soubojích. To bylo podle mě rozhodující.

Foto: Kateřina Kundertová, piratichomutov.cz

Jak se ukázali tahouni mužstva, včetně Matyáše Dědka, který základní část odehrál v A-týmu?
Mates nám pomohl výrazně. Byl taky mezi těmi hráči, kteří byli dlouhodobě nemocní, a když jsme se ho zeptali, tak bez nějakých obstrukcí souhlasil s tím, že nám pomůže. Ale jinak jak říkám, bylo na něm vidět, že nemocí nějaké síly ztratil, což se projevilo hlavně v soubojích. Ostatní hráči podávali své maximální výkony, snažili se hrát co nejlépe.

Vlivem nemocí nastoupili do finálových duelů i dorostenci. Jaký na vás udělali dojem?
Jde vidět, že z mužstva dorostu se dá vybírat. Určitě se někteří hráči mohou posunout do juniorky. Budou tady odcházet hráči ročníku 2004, kteří příští rok nebudou moct nastoupit, a budeme tato místa muset doplnit hráči z dorostu, případně z jiných oddílů. Už nyní na tom pracujeme.

Říkal jste, že druhé místo budete vnímat jako velmi dobré. Jaká byla pozitiva této sezony?
Já si myslím, že velkým pozitivem jsou právě dorostenci, vsetínští odchovanci, kteří teď nastoupili za juniorku. Hráči, které jsme my, nebo jiní trenéři před námi, vychovávali, zúročují své roky v klubu, aby se dostali právě i do takových zápasů a ještě dál. To samé platí i o našich ještě stále současných juniorech, kteří měli možnost nakouknout do týmu mužů. Ať už je to Adam Koláček, Jan Hamřík, Matyáš Dědek a další. To jsou hráči, které bychom chtěli zapracovat do A-týmu. Jsou to nadějní hráči a pro A-mužstvo mohou být v dalších sezonách velkým přínosem.

„Myslím si, že do budoucna by pro nás byla jistě prospěšnější větší konfrontace s českými kluby.“

Měli jste také velmi dobrou základní část se šňůrou dvaceti výher a velkým náskokem na čele tabulky...
Myslím si, že do budoucna by pro nás byla jistě prospěšnější větší konfrontace s českými kluby. Některé týmy ze západní skupiny měly totiž jinou úroveň než týmy moravské. Nechci říct horší, ale jinou. A to, že jsme hráli jen jednou doma a jednou venku s mužstvy z Čech, není tak užitečné ani pro nás ani pro ostatní. I pro celou ligu by byl užitečnější formát, který by byl méně zkreslující.

Čtvrtfinále pak znamenalo právě větší konfrontaci s týmem ze západu. Byl v něčem problém?
Spíš jde o to, že play off je vždycky specifické. I pro hráče je to něco nového, každý k tomu přistupuje trošku jinak. Kluci jsou důslednější, pozornější, snaží se plnit pokyny, které po nich chceme. Jsou tam vyšší nároky na soustředěnost hráčů. Myslím, že mužstvo Třemošné bylo spíše silovější. Museli jsme se hodně přizpůsobovat tomu trendu a měli jsme s tím trošku problémy, protože naši hráči jsou většinou techničtí. A to samozřejmě trvalo nějakou dobu.

Foto: Barbora Hegeďová, hc-vsetin.cz

Negativním trendem byla také vyloučení. Upozorňoval jste na to?
Samozřejmě jsme upozorňovali hráče na to, že vyloučení v play off mohou hodně ovlivnit a je důležité, aby byli disciplinovaní. Věděli, že nemají dělat hodně faulů, ale někdy to vyplynulo i z přemíry snahy hráčů. Chtěli udělat něco navíc, ale právě z toho vyplynuly fauly. Bývalo to pak pro nás těžko zvladatelné, protože s každým oslabením ubývají síly, musí nastupovat speciální dvojice na bránění, a proto jsme se to snažili nějak korigovat. Bohužel v některých fázích, kdy byli kluci natěšení a chtěli strašně vyhrát, se to minulo účinkem.

V semifinále jste ztratili vedení 2:0 na zápasy. Co se stalo?
Jak už jsem zmínil, tam nastala nemoc. Přijeli jsme do Chomutova za stavu 2:0 na zápasy a mimo bylo asi čtyři nebo pět hráčů. Nemoc dál pokračovala, přes noc přibyli další tři nemocní a museli jsme pokračovat na minimální počet hráčů. Bylo to vidět i na výkonnosti.

„Měli jsme cíl postoupit do extraligy a trochu mě mrzí, že to nevyšlo.“

Pátý zápas jste ale zvládli. Kde jste našli síly?
Můj názor je takový, že kluci hrají lépe doma než venku. Domácí atmosféra je pro ně přijatelnější a bylo to vidět i v tom pátém zápase s Chomutovem. Byli jsme sebevědomější, dali jsme první branku, což pro nás bylo důležité. Chomutov musel tlačit, my jsme toho využili a dali góly z brejku.

Jak se tedy za sezonou ohlížíte právě teď, már okamžiků po jejím konci?
Já si myslím, že ta sezona nebyla špatná. Měli jsme ale cíl postoupit do extraligy a trochu mě mrzí, že to nevyšlo. Chtěli jsme pro to udělat maximum, udělat pro postup všechno. Snažili jsme se a šance byla taky. Jen to bohužel nevyšlo. I tak bych ale chtěl poděkovat všem trenérům, kteří se mnou spolupracovali, za výbornou podporu během sezony. Ať je to můj asistent, kondiční trenér, nebo trenér brankářů, tak spolupráce fungovalo perfektně a doufám, že to bude pokračovat.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz