Mohlo to působit nereálně, uznává Šiler o ambicích. Splnila extraliga očekávání?
Jakub Šiler
|
Foto: Milan Podpera, hcplzen.cz
Zdá se, že tento ročník si Jakub Šiler přímo vysnil. Poslední juniorská sezona je pro většinu hokejistů přelomová, rozhoduje se o jejich další hokejové budoucnosti a Šiler si byl vědom, že kvůli dlouhé pauze způsobené zraněním nemá vůbec jednoduchou startovní čáru. Přesto se nevzdal a teď už má na kontě první extraligové starty i smlouvu s Plzní.
Jakube, v Plzni jste podepsal nový kontrakt do roku 2026. Jaká byla vaše reakce na nabídku?
Byl jsem samozřejmě rád, hodně si toho vážím, protože v Plzni už mám nějakou tu sezonu odehranou. Opravdu mě to potěšilo.
Čekal jste, že by něco takového mohlo přijít?
Už od přípravy na sezonu jsem do toho šel letos s tím, že je to můj poslední juniorský ročník, který si chci především užít. Doufal jsem, že si výkonností o místo v seniorském hokeji řeknu. Šel jsem do toho s tím, že je to zlomový, rozhodující rok kariéry, po kterém se uvidí, co bude dál. Nečekal jsem to, ale doufal jsem v to.
I po téměř třech sezonách bez hokeje?
Vím, že před sezonou to mohlo působit trošku nereálně. Už jen mít takové ambice, protože když člověk takovou dobu nehraje, tak je návrat zpátky hodně těžký. Pořád jsem v to ale doufal, nevzdával jsem se a v rámci možností dřel. I během pauzy při zranění jsem mohl trénovat individuálně, a to v Rakovníku, za což bych chtěl poděkovat hlavně panu Tomáši Veselému. Poctivě jsem se připravoval a věřil, že to může vyjít.
„Vím, že před sezonou to mohlo působit trošku nereálně.“
Byly pro vás ambice důležité?
Určitě ano. Navíc mě hodně podporovala rodina, které bych tímto chtěl také poděkovat, takže nějaká motivace tam i díky nim stále byla.
Čím vším jste si během pauzy prošel?
Byl jsem celkem na třech operacích s tím, že vždycky se ta jedna operace brala jako poslední. Člověk v tu chvíli vůbec nemohl čekat, že se z toho vyklube takhle dlouhá doba. Snažil jsem se ale právě tuto dobu využít co nejlépe. Našel jsem zalíbení v jiných věcech, hodně jsem se věnoval škole. Bylo to vleklé, po prvních dvou operacích se vždycky ukázalo, že to ještě není ono. Bylo těžké motivaci neztrácet, ale opravdu mi to na druhou stranu otevřelo obzory. Je důležité koukat i jinam, mít připravená zadní vrátka a život se snažit si neustále užívat.
K hokeji jste se ale naplno vrátit nemohl. Nebylo to frustrující?
Bylo to hodně frustrující, protože člověk samozřejmě kolem sebe neustále vidí hráče ze svého ročníku, známé, kamarády, jak stoupají kariérou, hrají důležité zápasy a užívají si to. A vidí sebe. Jde na operaci, leží, má pauzu a víceméně jenom čeká, aby se mohl vrátit zpátky. Není to nic příjemného.
Máte pocit, že už hráče ze svého ročníku v něčem doháníte?
Doufám, že ano, ale to musí posoudit spíše jiní...
„Po osobní stránce jsem velice rád, že sezona probíhá tak, jak probíhá, a zdraví drží.“
Našel jste si i nové zájmy?
Je pravda, že od té doby, co jsem se zranil, hrajeme s tátou pravidelně ping pong. Jinak jsem tu dobu využil ke studiu, protože jsem mimo jiné zrovna dodělával maturitu, kterou jsem nakonec v pohodě zvládl.
A zvládl jste také návrat k hokeji, v letošní sezoně se vám zatím daří. Jaký je váš pohled?
Po osobní stránce jsem velice rád, že sezona probíhá tak, jak probíhá, a zdraví drží. Do toho se mi i celkem daří, takže z tohoto pohledu panuje spokojenost. Z týmového hlediska je to v áčku úplně jiné než v juniorce. V juniorce jsme měli trošku horší vstup do sezony, ale postupně se to zvedá. Doufám, že máme stále ty nejvyšší cíle a ambice. V áčku pak získávám hlavně zkušenosti, čehož si vážím.
Jaká byla vaše základní část v juniorské extralize?
Před sezonou jsme měli asi vyšší ambice. Doufali jsme, že postoupíme do vyšší nadstavby. Bohužel se to nepovedlo, na druhou stranu se teď v podstavbě naše výkonnost hodně zvedla. Začali jsme dávat góly, začalo se nám dařit, konečně nám to tam padá. Jsme za to moc rádi. Teď je naším hlavním cílem udělat play off, pak se uvidí.
Jakub ŠIler (vpravo) | Foto: Martin Voltr
Co chybělo k přímému postupu do play off?
Nám se hodně zápasů nepovedlo. Ne stylem, že by nás soupeř vyloženě přehrál, ale většinou jsme hráli třeba celý zápas vyrovnaně a ke konci jsme udělali nějakou individuální chybu, kvůli které jsme prohráli. Tímto způsobem nám mezi prsty proteklo hodně bodů a zápasů.
Nyní vedete nižší skupinu. Poučili jste se z chyb?
Určitě. Velkou roli hraje také to, že tým se v průběhu sezony více sehrává. Měli jsme hodně zraněných, vždycky někdo přišel, někdo nebyl. Teď si to konečně všechno sedlo a začalo se nám dařit. Zásluhu na tom mají taky naši trenéři, kteří s námi hodně pracují, ať už na různých skills treninkách nebo třeba u videa. Tyhle detaily hrají ve finále velkou roli.
Vy jste si ale svými výkony řekl už v říjnu o místo v A-týmu. Byl jste s trenéry ve spojení i dříve?
Vůbec ne, všechno se to odvíjelo od aktuální výkonnosti. Popravdě jsem to ani nečekal.
„Teď už jen doufám, že jsem se této příležitosti chopil správně.“
Bylo to o to víc překvapující?
Určitě to bylo překvapující. Ať už z hlediska toho, že to bylo chvíli po startu sezony, nebo toho, že to vůbec přišlo. Přece jen jsem po zranění, hodně dlouhou dobu jsem nehrál. S trenéry jsem předtím v kontaktu nebyl a jsem rád, že jsem si o místo v týmu řekl právě svým výkonem. Teď už jen doufám, že jsem se této příležitosti chopil správně.
Byl jste před prvním startem nervózní?
Neřekl bych nervózní. Spíš jsem byl plný očekávání toho, jak to bude vypadat. Zajímalo mě, v jaké se bude hrát rychlosti, jak to celkově bude probíhat. A hlavně jsem byl hodně natěšený.
Jakub Šiler (vlevo) | Foto: Milan Podpera, hcplzen.cz
Splnila extraliga vaše očekávání?
Já bych řekl, že ano. Navíc jsme ten zápas vyhráli, ještě k tomu doma, takže jsem si to užil opravdu se vším všudy. Zažil jsem, jaké je to vyhrát doma před svými fanoušky. Bylo to moc pěkné, budu na to rád vzpomínat.
Teď už máte na kontě 15 zápasů. Změnilo se od té doby něco?
To bych asi ani neřekl. Je to všechno velmi podobné, protože ať už jste v jakékoli kategorii, tak jde hlavně o to pracovat každý den, snažit se všechno odmakat naplno a nic nevypouštět. Jsem taky rád za to, jak mě kluci v kabině hezky vzali. Tím, že Plzeň má v kádru více mladších hráčů, tak jsem zapadl ještě rychleji.
Je to i vaše další motivace?
Je to obrovská motivace. Těším se na konec této sezony, až uvidím, jak to všechno dopadne a jak se to bude vyvíjet dál. Snad to bude perfektní a budu na to moct navázat dobrou letní přípravou a odstartovat první oficiální sezonu v seniorském hokeji.
„Zažil jsem, jaké je to vyhrát doma před svými fanoušky. Bylo to moc pěkné, budu na to rád vzpomínat.“
Co ještě to pro vás znamená? Není to na druhou stranu taky závazek?
Neměl jsem ještě moc čas si tohle promýšlet. V tuto chvíli mě napadá asi jen to, že na sobě nesmím přestat pracovat, protože když člověk maká, tak se mu to všechno vrátí.
Jaké jsou tedy vaše cíle do konce této sezony?
V A-týmu jsou ambice jednoznačně makat co nejvíc, brát každý zápas bod po bodíku a uvidí se, jaký to bude mít výsledek. V juniorce máme ty nejvyšší cíle, chtěli bychom v play-off dojít co nejdál. Nejlépe samozřejmě vyhrát poslední zápas sezony. Rád bych si udělal hezké vzpomínky. S kluky už se známe dlouho a bylo by rozhodně pěkné uzavřít poslední ročník hezky.
Share on Facebook
