První hráč z NHL v naší lize? Už před 70 lety!

Martin Percy Zoborosky vpravo v dresu I. ČLTK Praha, po jeho boku spoluhráč šlechtického původu Robert Robětín | Foto: archiv reprehokej.cz

1. ledna 2016, 10:21

Tomáš Kučera

V dnešní době hrají borci se zkušenostmi z NHL také ve druhé nejvyšší české soutěži, není to ale tak dlouho, kdy byl hráč z NHL v Československu zcela nepředstavitelný. Jenže když zapátráme hlouběji v historii, najdeme skutečně překvapivá a dávno zapomenutá fakta.

Jágr Chance liga

Spoustu věcí ale víme. Prvním Čechem v NHL byl v sezoně 1967-68 Jaroslav Jiřík, dostal ale šanci jen ve třech zápasech nejslavnější soutěže a po sezoně se raději vrátil do Brna, s nímž vybojoval nejeden titul. Byl snad on prvním hráčem, který si zahrál v NHL, a pak se na ledě předvedl v nejvyšší soutěži i českým divákům? Kdepak! Tenhle příběh je ještě mnohem starší...

První Kanaďan u nás, dr. Watson

Ve 30. letech minulého století byl hokej v Československu už natolik populární, že šéfové klubů zvali do svých týmů hráče z celého světa. Prvním borcem z kolébky hokeje Kanady, který hrál za český celek, byl Blake Haverson Watson. Studoval na dentistu ve Vídni, při tom hrál hokej za různé evropské týmy od Vídně, přes Mnichov až po Curych. Jeho fantastický um byl obdivován po celé Evropě. V sezoně 1930-31 ho za tučnou odměnu zlákali do LTC Praha. Na konci ročníku, v němž pomohl pražskému celku mimo jiné vyhrát i Spengler Cup, se v Polsku s týmem Kanady stal i mistrem světa, k čemuž přispěl osmi góly v šesti zápasech. Byl to bezesporu vynikající hráč, v zámoří získal prestižní amatérské poháry Memorial Cup a Allan Cup, nabídky měl i od profesionálů, ale odmítal je. Místo kariéry v NHL se později stal slavným porodníkem (od zubů přešel trochu níž), mezi jehož klienty patřily i tehdejší hvězdy Hollywoodu jako Greta Garbo, Rita Hayworthová či Elizabeth Taylorová. Zemřel v roce 1998 ve věku 94 let.

Kanadská invaze

Po Watsonovi se v Praze strhla kanadská lavina. Zejména pražské kluby, které měly k dispozici umělý led na Štvanici, kam si mohly zvát zahraniční soupeře a vydělávat spoustu peněz na vstupném, se předháněly. Ve Spartě hráli Gordon MacKenzie, Arthur McLean či Murray Teeple, ve Slavii zářili Steve Beda, Edgar Gromoll či Charles Hulqvist. LTC přivedlo Howarda Granta, Thomase McIntyrea a také syna slovenských rodičů rodným jménem Michael Matthew Buckna (v Čechách zván Mike nebo dokonce Matěj). Měl výhodu ve znalosti jazyka a také oplýval největší trenérským talentem z výše jmenovaných. Kromě skvělé hry dokázal české talenty rozpoznat a učit je skutečný kanadský hokej. Vrcholem jeho trenérského působení byl pak bezesporu titul mistrů světa 1947, ke kterému Čechoslováky tehdy třiatřicetiletý Buckna v roli kouče dovedl.

Ve všech případech šlo o velmi dobré hokejisty, ale také o dobrodruhy, jejichž pobyt v Praze byl spojen s hraním hokeje, solidním výdělkem a také bujarým pražským nočním životem. Avšak žádný z těchto bezesporu vynikajících kanadských hráčů si nikdy nezahrál v NHL. A není se co divit, tehdy měla NHL pouhých šest týmů, které hrály obvykle pouze na dva útoky, v zápasech se tedy uplatnilo povětšinou nějakých jedenáct hráčů na každé straně! A počet utkání? Padesát plus play off. Dostat se mezi smetánku asi osmdesáti nejlepších hráčů světa, to bylo takřka nemožné.

Až dorazil Zoborosky

Hrůzy druhé světové války skončily v roce 1945 a život se začal vracet do normálních kolejí. Právě hokej pomáhal lidem zapomenout na strasti a bídu všedních dnů. Ze zámoří se do Prahy vrátil i Buckna, ostatně, jak psáno výše, dovedl Československo k prvnímu světovému titulu v roce 1947. Ale nikdo další se nepřipojil. Situace v Evropě byla po válce vcelku nepřehledná a nad Prahou se pomalu stahovala mračna komunismu. Když tu se v sezoně 1946-47 v dresu I. ČLTK Praha objevil hráč, kterému novináři přiřkli jméno Perry Zobroský.

Kdo to byl? Ve skutečnosti se jmenoval Martin Percy Zoborosky, narodil se v kanadském Moose Jaw 12. listopadu 1916. S hokejem začal v rodném městě a postupně prošel mnoha týmy napříč celou Kanadou. Hrál v obraně, k čemuž měl na tehdejší dobu solidní míry 178 cm a 83 kg, zřejmě proto měl přezdívku „Bus“, když někoho srazil, bylo to, jako by ho přejel autobus. Byl v hokeji amatérským šampionem západní Kanady a jeho kariéra šla stále nahoru, až se v sezoně 1944-45 konečně stal ve Vancouveru profesionálem! Nastupoval v dnes už zapomenutých soutěžích VCSHL, PCHL, až si ho všimli zástupci Providence Reds z druhé nejlepší soutěže tehdejší doby – AHL. To už bylo něco! Odehrál tam jediný zápas, pak ale přišlo to, o čem v osmadvaceti letech možná už ani nesnil…

Ve válečných letech musela spousta skvělých hokejistů narukovat do armády a přerušit kariéry. Týkalo se to i hvězd NHL. To skýtalo nečekané šance pro zástupy dalších. Jedním z těchto hráčů byl i Zoborosky. Co na tom, že za Chicago Black Hawks (tehdy ještě psáno takto) odehrál nakonec v NHL jediný zápas na Silvestra 1944 proti Detroitu a při prohře 0:4 si připsal pouze dvě trestné minuty. Dostat se do týmu, kde zářil například budoucí člen Síně slávy NHL a autor nejrychlejšího hattricku v historii NHL (21 sekund, viz video zde) Bill Mosienko, to bylo prostě neskutečné.

Nový objev: V Československu chytal brankář s maskou dřív než v NHL! »

S koncem války však šance pro Zoboroskyho v profi hokeji nebyla veliká. Z Evropy a Tichomoří se vrátily mnohé hvězdy jako třeba Sid Abel, Turk Broda nebo Milt Schmidt, a tak Zoborosky poněkud překvapivě zvolil cestu opačným směrem. Stal se hrajícím koučem I. ČLTK Praha, druhého nejlepšího týmu Československa.

Sezona 1946-47 se mužstvu se Zoboroskym u kormidla vydařila. Kanadský bek dokázal v sedmnácti duelech, které v dresu štvanického týmu odehrál, nasázet neuvěřitelných 38 gólů. V lize dovedl mužstvo s budoucími mistry světa Drobným, Slámou, Pácaltem, Jarkovským nebo Kobranovem do finále proti Bucknovu LTC. Tomu ale v sérii na dva zápasy ČLTK nestačilo a prohrálo 0:10 a 5:8. Po skončení sezony se Zoborosky vrátil do zámoří, předpokládalo se, že přijede opět před následujícím ročníkem, ale do země, kam se blížil komunistický puč, už vcelku pochopitelně nedorazil.

Co víme o jeho dalším životě? Přestěhoval se do USA a změnil si jméno na Martin P. Edwards podle příjmení své matky za svobodna. Zřejmě proto, aby v počínající době studené války nedráždil okolí svým slovansky znějícím příjmením. Zemřel v městě Tucson ve státě Arizona 1. června 1989 ve věku 72 let. Právě on byl prvním hráčem se zkušenostmi z NHL, který si zahrál i naši nejvyšší soutěž. Až dlouho po něm se po českých stadionech proháněly kanadské hvězdy z NHL jako Morrison, Chimera, Marshall, Simmonds nebo Ference.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz