Vopelka hraje konečně doma: Husí kůže! Gulaš? Štěstí, že tady je
Foto: Petr Tibitanzl, hcmotor.cz
Bronzová parta Českých Budějovic se v extralize stále nemůže sebrat. Po raketovém vstupu do sezony najeli Jihočeši na dlouhou šňůru porážek. Už jich mají na kontě sedm. Poslední dvě utkání prohráli na domácím ledě se Spartou 2:3 v prodloužení a Vítkovicemi 2:3 po nájezdech. Na herním projevu ale byl vidět znatelný progres.
Třeba v počtu střel na branku Budějovičtí jednoznačně předčili poslední dva soupeře. Se Spartou dospěli k bilanci 32:19, proti Vítkovicích dosáhli na poměr 37:22.
„Přestříleli jsme je a troufám si říct, že jsme byli lepším týmem,“ nebojí se konstatovat střední útočník třetí řady Lukáš Vopelka po duelu s Moravany.
„Makáme, bojujeme. Chtělo by to, aby se k nám trochu přiklonilo štěstíčko. Možná tomu musíme jít ještě víc naproti. Věřím, že se to zlomí hodně brzy a potom uděláme zase vítěznou sérii,“ prorokuje.
Úvodní třetina proti Vítkovicím se odvíjela v režii Motoru. Shodli se na tom po utkání oba trenéři, budějovický Jaroslav Modrý i vítkovický Miloš Holaň. Jenže domácím nepomohl příznivý počet střel, ani herní převaha. Do šaten odcházeli soupeři za stavu 1:0 ve prospěch slezského týmu.
„Makáme, bojujeme. Chtělo by to, aby se k nám trochu přiklonilo štěstíčko. Možná tomu musíme jít ještě víc naproti. Věřím, že se to zlomí hodně brzy a potom uděláme zase vítěznou sérii.“
„Vytvořili jsme si spoustu šancí. Bohužel, hosté skórovali snad z jediné, do níž se dostali. Řekli jsme si v kabině, že musíme pokračovat v započatém způsobu hry. Výsledkově se to ještě nezlomilo, ale musí to přijít co nevidět,“ ujišťuje Vopelka.
Šestadvacetiletý centr chodí na led s křídly Vojtěchem Tomečkem a Jakubem Strnadem. „Spolupráce s nimi je fantastická,“ pochvaluje si. Proti Spartě a Vítkovicím odehrál někdejší juniorský reprezentant první dva extraligové zápasy své kariéry v dresu mateřského klubu v domácím prostředí – pod střechou Budvar arény.
„Naskočila mi husí kůže, když jsem šel na led. Bylo to pro mě něco neskutečného a jsem velice šťastný,“ líčí svůj pocit po anabázi, kterou absolvoval, než si našel místečko v sestavě Motoru. Hrál ve Švédsku či na Slovensku. Extraligové zkušenosti sbíral v Hradci Králové, Vítkovicích a naposledy ve Zlíně.
Letos nastoupil teprve čtyřikrát. Brzdily ho problémy se žaludkem. „Už jsem v pořádku,“ ujišťuje chasník, který pochází z Břilic u Třeboně, pár kilometrů od jihočeské metropole, odkud v minulosti vzešli známí hokejisté a trenéři Stanislav Neveselý nebo Jan Tlačil.
„Mám ohromnou radost, že jsem konečně doma. Moc si to užívám. Bohužel, párkrát jsme prohráli, ale teď to zase může být úplně naopak,“ zůstává optimistou.
Aktuální bolestí budějovického Motoru je gólové zakončení a využívání přesilových her. V první třetině proti Vítkovicím získali třikrát přesilovku a čtvrtou nakousli. Dohrávali ji po přestávce. Až dvě vteřiny po vypršení páté výhody se ranou bez přípravy prosadil Milan Gulaš, jenž skoro vzápětí zařídil také obrat na 2:1.
Budějovický kapitán sice neuspěl ve 3. minutě zápasu při trestném střílení a stejně se mu vedlo v závěrečných nájezdech, ale hrál s velkou chutí a neváhal ani blokovat soupeřovy střely vlastním tělem.
„Guli je skvělý hokejista. Považujeme za štěstí, že ho tady máme. Sledovat ho s pukem, to je radost. Navíc padá do střel. Skáče do nich zubama napřed,“ vyzdvihuje Lukáš Vopelka týmového lídra.
„Guli je skvělý hokejista. Považujeme za štěstí, že ho tady máme. Sledovat ho s pukem, to je radost. Navíc padá do střel. Skáče do nich zubama napřed.“
Gulašovy góly si dobře pamatoval také vítkovický brankář Aleš Stezka, vyhlášený nejlepším hráčem svého týmu. „Při tom prvním nastal trochu zmatek před bránou. Snažil jsem se zasáhnout loktem, ale byl jsem na to krátký. Byla to pěkná rána,“ oceňuje.
„Při druhém Gulaš spíše nahrával na zadní tyčku. Náš útočník se snažil bekčekovat, klobouk dolů, že se takhle vrátil, chtěl to odpálit, ale kotouč mu přeskočil hůl a zapadl do brány. Smůla,“ popisuje.
Share on Facebook
