Bez něj neletíme! Klíma vypráví o opozdilci Jágrovi: V lajně nám to nešlo
Foto: nhl.com a skkadan.cz
Hrál s Jaromírem Jágrem jen devět zápasů, ale i tak to bylo něco, na co Petr Klíma nikdy nezapomene. Byl s ním a další legendou v jedné pětce a prožil s nejlepším hráčem Evropy i vtipnou historku. „Jarda celý svůj život obětoval hokeji,“ povídá v rozhovoru 57letý Klíma.
„Řekl bych, že jeho chuť do hokeje a jeho obrovský talent ještě nevyhasnul,“ myslí si vítěz Stanley Cupu z roku 1990 o svém bývalém spoluhráči z Pittsburghu.
Psal se rok 1996.
Útočník Petr Klíma opouští Los Angeles a míří do celku, kde hraje i Jaromír Jágr nebo Mario Lemieux.
Dokonce spolu byli všichni tři v jedné útočné formaci.
Jaké to bylo?
Na ledě hráli dva a třetí jim tam vždycky měl vybojovat puky, nahrávat a dělat špinavou práci. Já jsem to moc hrát neuměl a v lajně to bylo špatně. Byl tam jen jeden puk a tři hráči, kteří s ním chtěli hrát. (Klíma získal během devíti zápasů čtyři body, pozn. red.)
Takže to bylo těžké pro vás…
Oni na sebe byli zvyklí a samozřejmě hráli hodně spolu. Ale já jsem byl spokojený a můžu si říct, že jsem hrál v lajně s takovými hráči. Měl jsem ohromné štěstí, že jsem si mohl zahrát s takovými hvězdami.
„Já jsem to moc hrát neuměl a v lajně to bylo špatně. Byl tam jen jeden puk a tři hráči, kteří s ním chtěli hrát."
A kdo z nich byl větší lídr? Jaromír Jágr, nebo Mario Lemieux?
(zapřemýšlel se) Já si myslím, že asi nastejno… Někteří hráči jako jsou tito dva, tak oni třeba moc nemluví, a to platilo také o Yzermanovi. Ale když něco řekl, tak všichni poslouchali! Když někdo křičí každou třetinu, tak jeho hlas už nejde tak slyšet.
Když jste byl v Pittsburghu na devět zápasů, byl slyšet takhle Jágr či Lemieux?
Jo, my jsme hráli blbě a nedařilo se nám. Něco padlo a vyříkali jsme si nějaké věci. Pak se udělaly výměny – odešel jsem třeba já a oni se pak zvedli. Já jsem byl trošku starší – má kariéra se už schylovala ke konci a čas, který by někdo věnoval další přípravě, tak já měl už rodinu a spíše jsem koukal, co bude dál bez hokeje.
Foto: nhl.com
Je přesto nějaký moment, na který nikdy nezapomenete z tohoto krátkého angažmá?
Jo! Jak jste mi psal, zda bych ohledně Jardy mohl udělat rozhovor, tak mě hned napadla jedna historka. Pamatuji si to, jako by se to stalo včera…
Jaká?
Letěli jsme do Washingtonu, v jednu hodinu měl být odlet a lítali jsme svým letadlem. Dojeli jsme auty k letišti a letadlo bylo asi 50 metrů od parkoviště. Dostali jsme oběd a čekali jsme… Bylo už půl druhé a Jarda nikde. Trenéři seděli vepředu a někdo zezadu zakřičel: Sakra, už máme letět ne? Tak poletíme bez něj! A trenér se otočil a pověděl: Bez něj tam lítat nemusíme!
A jak to dopadlo?
To hned povím, samozřejmě jsme na něj čekali. Dojel asi o třičtvrtě hodiny později, zaparkoval si své auto, neměl kravatu a měl rozeplou košili, což my jsme nemohli… Došel k letadlu, trenér se akorát nadechl, že něco řekne, Jarda ho předběhl a řekl: Jsme všichni? Trenér pak odpověděl, že ano a letěli jsme. Nezmohl se na nic, chtěl mu asi vynadat nebo tak, ale nakonec nic…
„Někdo zezadu zakřičel: Sakra, už máme letět ne? Tak poletíme bez něj! A trenér se otočil a pověděl: Bez něj tam lítat nemusíme!"
Jeho pozice v týmu musela být opravdu neskutečná.
Jo, všichni byli rádi, že dorazil, jinak bychom opravdu nemohli nikam letět bez něj…
Vy jste poté sezonu dohrál v Edmontonu.
Já letěl asi na dva měsíce domů na Floridu, kde jsem trénoval, nechtěl jsem ještě skončit. Na play off jsem šel k Oilers a jak už vám ujede vlak, tak ujede… Tlačili se tam spíše mladí hráči, tým jel a zkušení hokejisté tam byli spíš proto, aby někoho nahradili v případě zranění.
Foto: nhl.com
Kdy jste poprvé zaregistroval jméno Jaromír Jágr?
Když přišel do NHL (draftovaný byl v roce 1990, pozn. red.). Tehdy nebyl internet jako dnes, že si otevřu telefon a vidím všechno, co se stalo. Když ale začal hrát v NHL, tak jsem věděl, že to je hvězda.
Jak ho vnímali lidé v Americe v devadesátých letech?
On měl fanoušky prakticky po celé soutěži. V každém městě… Pittsburgh hrál v té době neskutečně – vyhrál dva Stanley Cupy a každý rád fandí tomu, kdo vyhrává. Já bych řekl, že v Pittsburghu měl více prodaných dresů než Mario Lemieux.
„Já bych řekl, že v Pittsburghu měl více prodaných dresů než Mario Lemieux."
Jeho dresy se stále prodávají, hraje za Kladno. Jak je pro tým platný i v takovém věku?
Má cenu zlata pro Kladno, to všichni víme. Jak na ledě, tak i mimo něj. To samé platí pro extraligu, však výkony, které předvádí, jsou neuvěřitelné v takovém věku. Jde příkladem mladým hráčům v trénování. Jarda věnoval celý svůj život hokeji…
Jak moc musel podle vás měnit svůj herní styl? Za těch více jak 30 let se hokej diametrálně změnil.
To máte pravdu. Ale kdyby on změnil svůj styl a svou hru, tak už dnes nehraje. Musí hrát stejně. Řeknu to obecně: kolikrát si v NHL vyberou Evropana a pak mu říkají, jak musí hrát… Ale on to tak neumí, vzali si ho proto, jak ho viděli v Evropě. Pokud tam bodoval, tak nebude tolik padat do střel jako jiní… K tomu mám jednu historku. (usmívá se)
Povídejte.
Rus Sergei Makarov přišel k nám do Calgary. V zápase obránce vystřelil od modré a on uhnul na stranu, trenér mu pak nadával v šatně, proč uhnul… A on říkal: Nepřišel jsem sem blokovat střely. (směje se) Přes překladatele to fakt řekl.
„To už se nikdo takový nenarodí. Nikdy, nikdy..."
Vraťme se k Jaromíru Jágrovi. Vaši synové Kevin a Kelly, kteří hrají za Hradec Králové, nastupují proti němu v extralize. Probírali jste to?
Ani ne, to je „jen“ další hráč. Obrovský respekt k němu moje dětí mají, ale hokej je hokej a hraje se. Když se dívám na zápasy, tak nikdo mu nedává prostor, aby si projel… Spíš naopak. Ani to tak nebylo, možná na začátku, když se vrátil do Česka, tak si protihráči raději obsadili někoho jiného než jeho, ale teď už určitě ne.
Otázkou je, zda se někdo takový ještě někdy objeví…
To už se nikdo takový nenarodí. Nikdy, nikdy... Chelios hrál asi do 48 a hrál výborně, ale hrát přes padesátku? To je fakt neuvěřitelný.
„Já mu přeju jedinou věc: rodinu!"
Kdy podle vás Jágr skončí s hokejem?
To se musíte zeptat jeho. (směje se) On sám ale asi neví. Jak to mám vědět já, když to neví ani on. (usmívá se) Když ho to baví a chce to dělat dál na takové úrovni, navíc tomu věnuje tolik času… Má jedině mou podporu.
A co byste mu popřál k 50. narozeninám?
Pro hokej udělal strašně moc, speciálně pro český hokej. Každý bude povídat fráze, jak mu přeje všechno nejlepší a tak dále. Já mu přeju jedinou věc: rodinu!
Souhrn všeho k 50. narozeninám Jágra:
Share on Facebook
