Překoná tátu? Nenechám mu to jen tak zadarmo, hlásí polyglot Marha

Šimon Marha se v minulé sezoně přesunul do Švýcarska, kde se narodil a nyní se tam v juniorském týmu Ambri-Piotta přeorientoval z křídla na centra. Na stejné pozici hrál i jeho otec Josef s bohatou kariérou za mořem a v Davosu. Jedním ze snů sedmnáctiletého znalce už téměř čtyř jazyků je právě podobné úspěchy překonat.

Šimone, jak zatím u vás vypadá začátek sezony?
Zatím všechno probíhá dobře, naštěstí v našem kantonu pořád hrajeme a trénujeme, takže z tohoto hlediska je to poměrně dobré. Týmově se nám docela daří, i bych řekl, že nad naše očekávání před sezonou. Začátek sezony hodnotím kladně.

Jak všeobecně vypadá situace kolem koronaviru?
Zakázali hromadné akce, takže diváci na zimák nemůžou, i když na začátku sezony chodilo na zimák 66 procent, což je tři a půl tisíce lidí. Pak ale začal růst počet nakažených a oni na základě toho zrušili hromadné akce a tím pádem i diváky. Musíme všude nosit roušky, ale jinak nepociťuju žádná větší opatření. Třeba testování tady pravidelně neprobíhá, celý tým jde na testy jenom v případě, že se nějaký nakažený v týmu prokáže.

A po sportovní stránce se vám tedy daří?
Minulý rok jsme toho moc nevyhráli, asi dva zápasy, takže jsme čekali něco podobného. Teď ale máme šest výher. Přišlo nám pár kluků, ale hlavně jsme minulou sezonu hráli s mladým týmem, takže teď se to všechno posunulo. Zatím to je v klidu a hraje se nám dobře. Snad to takhle bude pokračovat.

Jaký v Ambri-Piottě hrajete systém?
Konkrétně náš systém je takový, že v pásmu hrajeme jeden na jednoho a prostě si držíme jednoho hráče. Obecně se ve švýcarském hokeji bruslí nahoru a dolů, hraje se poměrně tvrdě a Švýcaři jsou takoví, že makají na sto procent, takže zápasy jsou vždycky nadoraz. Takhle nějak bych to asi shrnul.

Jaký je z vašeho pohledu švýcarský hokej v porovnání s českým?
Myslím, že švýcarský hokej je dál v tom, že tu mají nastavený dobrý systém mládežnických soutěží. Mají v nejvyšších soutěžích dorostu i juniorky dvanáct týmů, takže konkurence je poměrně veliká. V Česku je hodně týmů a pak to nemá takovou kvalitu. Nějakého hráče z jednoho týmu vyhodí, ale zkusí druhý tým a tam ho vezmou. V tom je podle mě velký faktor.

Je náročné dostat se do švýcarské juniorky a třeba do první až druhé lajny?
Poměrně ano. My jsme tady třeba jeden z těch horších týmů juniorské soutěže, ale i k nám chodilo spoustu kluků, které ale do kádru nevzali, protože na to neměli, takže šli pak zkoušet druhou nejvyšší ligu. Je hodně těžké se sem dostat.

Jak jste zatím spokojený s osobními výkony? V 19 zápasech jste nasbíral 14 bodů.
Není to špatné, je to takové normální. Ze začátku se mi po bodové stránce docela dařilo, ale pak jsem se začal spíše soustředit na obrannou činnost, protože ta mi moc nešla a navíc jsem prvním rokem začal hrát centra. Předtím jsem hrál na křídle a byl jsem tam jenom od toho, abych dával góly, ale teď hraju centra a musím u toho ještě bránit, takže se snažím dobře bránit a hrát komplexní hokej. V dnešním hokeji je potřeba útočit i bránit.

Proč jste se přesunul mezi křídlem a centrem?
Proč to vzniklo, ani sám nevím. Trenér mi řekl, že si myslím, že bych byl dobrý na centru, tak mě tam zkusil na pár zápasů. Říkal, že to bude dobré a že se to naučím. Ze začátku to pro mě bylo hodně těžké a hodně jsem se trápil. Vůbec jsem nevěděl, co mám hrát, ale po pár zápasech jsem se to naučil a už jsem věděl. Teď se snažím hrát i na centru co nejlépe, abych co nejvíce pomohl týmu. Teď jsem dokonce začal hrát prvního centra, takže se to asi daří dobře.

Co vhazování?
I buly jsem se musel naučit a učím se je pořád, protože jsou v dnešním hokeji hodně důležitá. Já tam jdu a prostě se snažím nějak vybojovat puk, zatím na to nemám úplně klíč, ale jdu do toho spíše technicky, protože jsem víc technický než silový hráč. Když se mi nějaký zápas nedaří je vyhrávat, pošlu tam za sebe křídlo, ale jinak normálně na bule chodím.

Jaké to je být elitním týmovým centrem?
Je super pocit hrát prvního centra, ale je to i hodně náročné, protože se tam hodně bruslí. Na to jsem úplně nebyl zvyklý. (směje se) Teď musím hodně bruslit, což je velká změna.

Nemrzí vás, že musíte více bránit a už nemůžete hrát jenom dopředu?
Ve Švýcarsku se hodně kouká na to, jak hráči hrají pro tým, a ne na kanadské body. Já jsem se na body taky vykašlal a snažím se hrát co nejvíce pro tým, abych se třeba probojoval do prvního mužstva. Snažím se hrát defenzivně, abych co nejvíce pomohl týmu.

Jak to máte nastavené s áčkem?
Nedávno už jsem začal chodit i na tréninky. Musím říct, že je to rychlejší, hráči jsou silnější a zkušenější, přihrávky jsou o hodně prudší a rychlejší. V tom jsou ty největší rozdíly. Do kabiny jsem, myslím, zapadl dobře, se všemi vycházím, se všemi si popovídám, tak snad brzo dostanu šanci.

Ve Švýcarsku bydlíte sám?
Celá rodina je v Čechách, jenom já jsem tady, kde mám svůj byt. Je to super. Starám se tu o sebe a žiju sen teenagera. Bydlet sám a starat se o sebe sám, to je docela dobré. Samozřejmě jsem ze začátku ve Švédsku měl nějaké problémy, protože jsem se musel naučit vařit a prát, což mi chvilku trvalo, ale do téhle sezony už jsem věděl, do čeho jdu. Zatím to zvládám v klidu.

Co vaše jazykové vybavení?
Na sto procent ovládám češtinu, angličtinu a němčinu. Narodil jsem se ve Švýcarsku a žil jsem v Davosu deset let, protože tady táta nějakých třináct let hrát, takže moje první řeč je němčina. S rodiči jsme mluvili doma česky. Když jsem pak ale přišel do Česka zpátky, cítil jsem, že gramatika byla trochu špatná. To mám doteď, že neumím moc psát, ale mluvení je v pohodě. Angličtinu mám od rodičů, ze školy a ze Švédska. Za chvilku budu ovládat i italštinu, protože se tak bavíme v kabině, chodím do školy a navíc je docela lehká, takže to je v pohodě.

Co říkal váš táta na to, že jste si zvolil zahraniční kariéru?
Taťka vždycky říkal, že je lepší odejít někam do zahraničí, takže jsem zkusil Švédsko a pak jsem nějak skončil ve Švýcarsku, které já osobně preferuju, protože to pořád beru jako můj domov. Cítím se tady dobře a nechci na tom nic měnit.

Řešíte spolu hodně hokej?
Řešíme ho skoro každý den, každý den si voláme a nepovídáme si snad o ničem jiném než o hokeji. Sem tam nějaké holky, ale spíš jenom ten hokej. Taťka kouká na všechny zápasy a pak mi radí, co mám kde udělat. Hodně mi tímhle pomáhá. Navíc byl centr, takže mi hodně pomohl i s tím. Osobně si ale myslím, že je mu jedno, na které pozici hraju. Je rád, že hraju hokej a že jsem šťastný.

Dokázal byste vybrat nejčastější radu?
Hodně mi radí, jak mám bránit, protože v tom nejsem ještě moc dobrý. Vždycky mi říká, jak mám hrát do defenzivy, jak mám používat hokejku a třeba jak se mám postavit na buly. Jsou to takové centrovské rady.

Jaké máte před sebou teď mety v juniorce přes áčko až po reprezentaci?
Chtěl byl zlepšit defenzivní část své hry a chtěl bych se dostat do áčka na nějaké zápasy. Reprezentace teď úplně není, ale samozřejmě bych se do týmu rád podíval, i když to teď moc nejde. Chtěl bych se probojovat na mistrovství světa osmnáctek.

Bude těžké dostat se do kádru přes zbylé hráče ročníku 2003?
Můj ročník je hodně dobrý a je tam spousta dobrých kluků, kteří už hrají áčko za chlapy. Konkurence je opravdu velká. Bude důležité, aby se mi sezona povedla, trenéři si mě na základě toho všimli a pozvali si mě na sraz, kde bych dostal šance se ukázat.

A co vaše hokejové sny?
Sny mám stejné jako každý kluk, chtěl bych hrát NHL a vyhrát Stanley Cup. To má takhle každý. Pak mám takový cíl překonat tátu ve Švýcarsku i celkově v NHL. Snad se mi to aspoň trochu podaří. Taťka by si asi rád udržel pozici nejlepšího hokejisty v rodině, ale já mu to nenechám jen tak zadarmo.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter